Deníček

Odchovávání miminek u nás  | |  Deník malých piraněk  | |

Deník malých piraněk, aneb než jedeme k Vám

1. Týden

Začínáme narozením. Nejlépe v pozdní večerní hodinu či brzkou ranní. Paničky stejně už nespí několik dní, tak si můžeme dát na čas a překvapit je.

A je tu první focení. Mašličky jsou rozdané a my všichni jen pofňukáváme, protože prvních čtrnáct dní nás netrápí nic jiného než papůůůů. Takže, kde je ta máma. Občas se nám stane, že místo mámy je tu nějaká cizí tetka, která nás musí pořádně umýt, protože přeci od teď patříme do smečky.

Že nás celý den někdo drbe, olizuje a hladí, to je fajn. Ale že nás každý večer šoupají na váhu, pche. Jen počkejte, až vyrosteme. Už od prvního dne můžeme závodit v tom, kdo vypije nejvíc mléka. Ale není to fér. Tetky nám ty dudlíky berou a ani funění, hrabání a škrábání se na klín (a nevadí, že nevidíme, nos nám slouží perfektně), nám nepomůže. Prý už tak máme velké bříško, tak to zkusíme alespoň znova u mamky.

2. Týden

Najednou se ocitáme na něčem studeném. Vůbec se nám to nelíbí. Zabíráme, co se dá, a hrabeme se přes okraj. Kdo to vymyslel?! To, že máme studené věci v pelíšku, na to jsme si už zvykli, ale toto. Od tohoto týdne nám totiž přibývá další hra „Kdo dřív z pekáče“. HA, ale někteří z nás to mají na háku. Stačí usnout, a když se probudíte, už jste zase pěkně na teplém. Švindlování nám jde už od nemluvněte, jsme prostě kuličky šikovné. A spinkáme po většinu noci.

  

3. Týden

Teď začíná ta zábavnější část. Do bojéééé. Vidíme tě, začínáme slyšet a nožky už nás taky donesou pár čísel nad zemí. Hele brášky ouško, yummy. Hej to nesmíš vracet. Už umíme i vrčet a to nám teprve zoubky vykukují. Za to na všechny tetky už vidíme a mazlení už vyžadujeme. A nejlépe všichni najednou. Krmení na bobku už není možné. Jsme malé piraňky, a tak tetky sedí na židličkách, abychom se navzájem nevystrkovali. Uzlíky visící nám nad hlavou v nás evokují lovecké pudy a snažíme se lovit, občas někteří žuchnout na zadek. Jenže ono to pořád utíká. A super zpráva. Už k nám můžou návštěvy. To je najednou nových pachů a věcí. Také se náš obzor rozšiřuje mimo porodnu. Stálé závody v krmení a pekáči. Jen z toho vážení se u těch aktivnějších z nás stává trpělivostní zkouška. A že jí tetky mají. Když už všichni jakž takž koukáme, nabízejí nám tetky novou ňaminu. Máčené granulky – jůů taková sranda, taková mazlavá sranda. Ale chutná, na rozdíl od toho hnusu, který máme prý spapkat, abychom neměli červíky. Brrr

  

4. Týden

Ha sice jsme už párkrát vykoukli ven na sluníčko, ale až teď z toho něco pořádně máme. A to je prostoru a to je hraček. Jééé míčky, žuch do nich a všechny je vyházet ven. Néé, moje flaška s kamínky. Hele bouda. Zahrajeme si na babu. A když se nám chce spát, zkoušíme se všichni nacpat pod tu malou stříšku. Tetky tomu říkají áčko, ale nám je to jedno. Co nám není jedno, je ta bílá chlupatá věc. Ono je to větší než my, no počkej dorostem a sežereme tě. Návštěvy vítáme radostným během. Drbáát nebo piškotek. Co? Tys nám jako nic nepřinesl, za to máš ale chutný botky. Co to, jo jídlo. Hrr na suchý granulky a schroustat jich, co nejvíce. Tetky si asi braly příklad z Pavlova a před papu nám střílí, asi abychom nezapomněli, že musíme taky něco spapat.

 

5. Týden

Naše spací místo už vážně slouží jen na spaní. Hned po ránu s křikem na zahradu a papůůů. Po papu chování, po chování blbnutí, po blbnutí slastný spánek.  Zoubky už máme, moc nežužláme (chramst). Za to tetky nás začínají vychovávat, že musíme slaběji, že by pak měly modřiny. Velký výběh se nám obohatil o bazének a pneumatiku. Hračky se kvůli nám musí posunout trochu výše. Prý už jsme zase vyrostli. Igelitky, které by nám měli šustit, ignorujeme a kocoura přerůstáme. Teď jsme nejroztomilejší. Malý chlupatý bochánci.

 

6. Týden

Nejhorší týden ze všech. Tety jsou na nás zlé. Nutí nás podstupovat samé pichlavé procedury. Prý abychom byli zdraví, pche. Prý aby nás pak mohli najít. Bééé. Zkuste si to podstoupit sami. A utěšování? No jako dám si piškotek, dobře, když mě budeš drbat, tak jo zapomeneme na to.

 

7. Týden

V tomto týdnu se již blížíme k hranici sedmi kil a zkoušíme i hlídat. Když je nás tolik, co bychom se báli. Vážíme se na váze již na zemi a předvádíme, jak hezky posloucháme. Samozřejmě, že za ňaminu. Jezdí za námi na návštěvy další lidé, někdy nás mazlí všechny. A jindy se mazlí jen z některým z nás. Další zrada, ale my se jen tak nedáme. Také nás tento týden navštěvuje taková milá paní. Ta si nás staví na stoleček a drbkáním si nás prohlíží. Přejíždí nám po těle a něco si zapisuje. Taky můžeme předvést, jak nám to jde na váze. Něco si zapisuje, ale nám je to jedno. Všichni vypadají spokojeně.

 

8. Týden

Jsou z nás už pořádní hafani a objevují se tu někteří lidé po druhé. Něco se děje. Jsme už dost velký a silní, abychom si prý našli nové páníčky, kteří nás budou drbat a mazlit a krmit jako tetky. Někteří z nás odjíždějí pryč a někteří čekají, ale všichni se už těšíme (někteří ve skrytu duše) na nové kamarády a parťáky, kteří nás budou milovat a zbožňovat. A možná, že jeden z nás tam čeká i právě na Vás.